§141 (§200) Jeho žáci se ho zeptali: „Pověz nám, jak se to stalo!“ On jim řekl: „Svévolník Samael se spolčil se všemi horními zástupy proti svému Pánovi, protože Svatý, budiž požehnán, řekl: ‘A ovládněte ryby mořské a létavce nebeské!’ [Gen 1,28] [Samael] řekl: ‘Jak bychom ho mohli přimět zhřešit a vyhnat ho zpopřed Jeho [Šechiny]?’ Sestoupil tedy se svými vojsky a sháněl na zemi druha sobě rovného, až našel Hada. Ten měl podobu velblouda a [Samael] na něm jezdil. [Samael] šel k ženě a řekl jí: ‘Což tedy řekl Bůh: Nejezte ze všech stromů zahrady?’ [Gen 3,1] [Řekl si totiž:] ‘Já však budu [úmyslně] žádat víc a přehánět, aby [žena] mohla ubírat!’ Ona mu řekla: ‘V tom nám nebrání. Ale o ovoci stromu, který je uvnitř zahrady, řekl Bůh: Nejezte z něj a nedotýkejte se jej, abyste nezemřeli!’ [Gen 3,3] Tím si přidala dvě věci. Řekla: ‘Ale o ovoci stromu, který je uvnitř zahrady’, ale bylo řečeno pouze: ‘A ze Stromu poznání’ [Gen 2,17]. A řekla [nepravdivě]: ‘A nedotýkejte se jej, abyste nezemřeli’.

A co učinil ten svévolník Samael? Šel a dotkl se toho stromu. A stalo se, že ten strom vykřikl a zvolal: ‘Ty svévolníku, nedotýkej se mne!’ Neboť je psáno: ‘Nepřijde na mne noha pýchy a ruka svévolníků nezatřese mnou! Tam padnou působci nepravosti, stlačí se a nebudou moci povstat!’ [Ž 36,12] [Samael] šel a řekl ženě: ‘Hle, dotkl jsem se toho stromu a nezemřel jsem! Také ty se ho dotkni a nezemřeš!’ Žena šla, dotkla se toho stromu a spatřila, jak se k ní vydal Anděl smrti. Řekla si: ‘Běda mi! Nyní zemřu a Svatý, budiž požehnán, zhotoví jinou ženu a dá ji Adamovi! Nejspíš bych ho měla přimět k tomu, aby jedl se mnou! Zemřeme-li, zemřeme oba dva. A přežijeme-li, přežijeme oba dva!’ Vzala si a jedla z ovoce toho stromu a dala také svému muži. Tu se jim otevřely oči a ztupily se jim zuby. [Adam] jí řekl: ‘Cos mi to dala jíst? Vždyť tak jako se ztupily zuby mně, ztupí se zuby všem [budoucím] pokolením!’

A v pravdivém Soudu zasedl Ten, o němž je psáno: ‘Soudce spravedlivý’ [Ž 9,5], zavolal na Adama a řekl mu: ‘Proč před mnou prcháš?’ [Adam] mu řekl: ‘Tvůj hlas slyšel jsem v zahradě [Gen 3,10] a zachvěly se mé kosti! A viděl jsem, že nahý jsem, a ukryl jsem se!’ [Gen 3,10] [To znamená:] ‘Že nahý jsem’ před Svým Učinitelem; ‘Že nahý jsem’ bez přikázání; ‘Že nahý jsem’ bez skutků, neboť je psáno: ‘Že nahý jsem, a ukryl jsem se!’ [Gen 3,10] Co bylo Adamovým oděvem? Kůže nehtů. Jakmile pojedl z ovoce toho stromu, stáhla se mu kůže nehtů a on se viděl nahým, neboť je psáno: ‘Kdo oznámil ti, že nahý jsi?’ [Gen 3,11]

Adam řekl před Svatým, budiž požehnán: ‘Pane všech světů! Po celou tu dobu, kdy jsem byl sám, zhřešil jsem snad vůči Tobě? Spíše ta žena, kterou jsi ke mně přivedl, mne svedla od Tvých slov!’ Neboť je psáno: ‘Ta žena, kterou dal jsi, aby byla se mnou!’ [Gen 3,12] Svatý, budiž požehnán, jí řekl: ‘Nestačilo ti, že jsi zhřešila, nýbrž jsi dala zhřešit ještě Adamovi!’ [Eva] před Ním řekla: ‘Pane všech světů! To Had mne svedl, abych před Tebou zhřešila!’ [Svatý, budiž požehnán], si nechal přivést všechny tři a vyslovil nad nimi rozsudek: devět kleteb a smrt. A svévolníka Samaela a jeho skupinu sesadil z jejich svatého místa v nebesích. A Hadovi uřízl nohy a proklel ho nade všechnu polní zvěř i nade všechna zvířata. A stanovil mu, že musí každých sedm let svlékat svou kůži. A Samael byl potrestán, neboť se stal vůdcem svévolníka Ezaua. V budoucnu, až Svatý, budiž požehnán, vyvrátí Edómské království, si pospíší Svou Pravicí, aby ho ponížil hned na začátku, neboť je psáno: ‘A navštíví Pán zástup vznešený ve výšině!’ [Iz 24,21]

A ta řeč, ta smrt a ten trest, to vše bylo za přidání k přikázání Svatého, budiž požehnán. A ohledně toho bylo řečeno: ‘Kdo přidává, ubírá!’ A Všemohoucí ať osvětlí naše oči září Tóry, ať vloží do našich srdcí obavu z Něj! Ať si zasloužíme vzývat Jeho, který nechává zářit srdce, probouzí srdce pochopením a září ozařuje oči!

Přeložil: Mirko Beneš

předchozí

§141